Články

S bratrem Nikolou jsme si už na podzim loňského roku řekli, že "dáme" v únoru přechod Jeseníků ve sněžnicích na těžko s přespáním v záhrabu na Červené hoře.

V sobotu ráno jsme vyráželi z Malé Morávky přes Karlov do Velkého kotle. V jeho útrobách jsme se setkali s fajn lidmi a to s naší cyklo reprezentantkou Lucií Macíkovou s přítelem a posléze s dalším reprezentantem v boulderingu Mariánem "Banánem" Šeligou ze Slovenska. Připadal jsem si chvíli, jako na repre soustředění...

Hodinu jsme se dřeli nahoru a Banán nás mrskl zleva na skialpech jako nic a to jsme šli hodně napřed!

Na hřebenu jsme s Nikim "sněžnicovali" na Ovčárnu a dále směrem na Švýcárnu. Cestou jsme si ohřáli nějakou tu konzervu a čaj s tím, že další vaření proběhne až na Vřesovce. Před sestupem na Červenohorské sedlo jsme ještě pokecali ve společnosti dvou dívčin a jedním mladíkem, kteří si postavili pro přespání stan. Dále jsme už za tmy scházeli na sedlo. Na Vřesovku jsme dorazili v 19 hod už docela na "kašu". Po 25 km s 20 kg batohem jsme se tomu moc nedivili. Uvařili jsme a pak, že půjdeme nahoru a tam se někde zakopem.

 Při odskočení na WC jsem našel plac na přespání kousek od kapličky. Potřeba se nekonala a konalo se kopání záhrabu. Sněhu max 70 cm, tak jsme se zaplachtovali a hybrid záhrabu byl na světě.

Noc proběhla v Nikiho chrápací režii. Spal jsem asi 3 hodiny. Tak jsem se těšil, že se vyspím, když jsem za poslední dva dny spal dohromady 8 hodin. No nic, ráno jsme uvařili čaj, dali snídani, zahřáli se rumem, meruňkou a vyrazili směr Keprník. Na něm nás přivítal mladík, který dělal průzkum od CHKO, kolik za víkend navštíví hřebeny Jeseníků lidí. Dostali jsme se k číslu okolo 500 návštěvníků.

Na Šeráku jsme si chtěli dát něco z alka, ale čas nás tlačil. Seběhli jsme raději během hodiny dolů na Ramzovou, kde jsme naposled uvařili a odfičeli vlakem každý do svých domovů.

 Bylo to skvělé. Díky Niki!