Články

Druhý odpočinkový trek jsem podnikl v říjnu s tchánem. Poctivě se na něj připravoval, tak jsem neměl obavy, že to nedáme. Začali jsme na Ramzové a čím výše jsme stoupali, tím byla větší mlha. Přespali jsme na chatě Švýcárně, obsluha nás nechala v klidu vypít po pěti pivech, tak jsem se naštěstí bez úhony dostal po schodech nahoru na pokoj, Jara byl v pohodě... Druhý den bylo nádherně, ale fičák na Pradědu nás rychle přesvědčil o opaku. Zašli jsme na oběd do Velké kotliny, a pak zpět na hlavní hřeben kolem Petrových kamenů na Jelení studánku. Tam jsme dali kafčo a nějaké jídlo. Začalo se zatahovat, vyrazili jsme a po pár metrech na Ztracené kameny Jaru brzdím a ukazuji před sebe na stádo kamzíků!
 Nikde ani noha a vítr šel od nich, tak nás necítili. Cvakla nějaká fotka a muselo se jít dál. kamzíci byli v pohodě a jen poodběhli, tak jsme udělali další fotky z jiného místa. Pak se přece jen vytratili a my pokračovali směr Skřítek na autobus. Už jsem párkrát kamzíky v Jeseníkách viděl, ale takhle z blízka ještě nikdy.