Rozhovory

Letos oslavil 89 let Vojta Rosůlek ze Starého Města. Je to osobnost, která vtiskla do prvopočátků lezení ve Chřibech nesmazatelné stopy. V pozdějších letech se zasadil o rozvoj chřibské turistiky, kde byla i s jeho přičiněním postavena některá odpočívadla a zlepšilo se značení. Vojta je nezmar a pevně věřím, že příští rok oslavíme devadesátiny!
 Na podzim 2011 spolu udělali rozhovor, který si můžete nyní přečíst.
 
Vojto, je 10.10. 2011 po srazu horolezců, starých dědků, v hospodě u Špalka pod Buchlovem. Moc si z večera od určité chvíle nepamatuju, protože alkohol je metla, hlavně když se míchá...
Pojďme tedy na to!
 
Vojtovy (horo)lezecké začátky

 Kde jsi se narodil?
Ve Starém Městě 16. 2. 1923.
 
A v kolika letech si začal lézt?
Ve 26 letech, psal se rok 1949.

 Kde si se seznámil s lezením?
Na Lukově. Bylo otevírání skal, jako každý rok, a tam jsem se seznámil s Jindrou Dobrovolným, dal mně špagát a přišel Franta Rubeš.
 
S kým jsi začal lézt?
Po skalách lezu tak  od roku 1942 - bylo to s junákama. Byli jsme na Osvětimanských skalách. Tam jsme vždycky tábořili, vylezli jsme bez špagátu na Jehlu tou trojkou, ale pak byl problém, jak zpátky.
 
To znám…
Ale tak dalo se to. My jsme byli dřív, jako skauti, později de facto trampi. V roce 1942 na Břestecké skále jsme dělali hodnotný výstup na tehdejší dobu.

Jaké byly Tvé prvopočátky lezení?
Lezli jsme hlavně v Chřibech a později, už v roce 1955, jsme jezdívali do Tater. Lezli jsme Černý štít, Kolový štít, Jahňačí štít, Baranie rohy, Kežmarák, vše tak do trojky. Měli jsme další zájmy, hlavně VHT. Specielně jsem se lezení nevěnoval. S Mirkem Hancovým v padesátém pátém roce jsme podnikli tůru Tajenka Ruty - Roháčská chata za 8 hodin a to je převýšení.
 
Jak brali rodiče Tvé lezení, přece jen tenkrát?
Otec dělal v cukrovaru soustružníka a topiče, matka byla v domácnosti. Moc je to nezajímalo, měli jiné zájmy. Otec byl vášnivý kuřák, taky na to brzo umřel.

                                                              Lezení

Ve kterých skalách, či kopcích se cítíš nejlíp?
Jezdívali jsme hodně do těch Tater, to je těžko...
 
A v Chřibech? Které místo máš nejraději?
Asi Břesteckou skálu. Navíc tam mám chatu od roku 1969.

V jakých horách si byl a jaké kopce jsi slezl?
To se podrž. Za dob Gustáva, to byla ta normalizace od šedesátého devátého do osmdesátého devátého, kdo netlačil káru komunistům, nedostal se nikam. My jsme jezdili po Rumunských a Bulharských horách. Pirin, Retezat, Fagaraš, Klaguluj. Třeba Retezat, pohoří od nás 300 km níže, kde jsme byli na chatě Butě a týden jsme nepotkali turistu! Tam, kdyby byl nějaký úraz, tak je konec.
 
Jaký je Tvůj nejvyšší zdolaný kopec?
V roce 1994 Sindalspitze 3250 metrů v Ortleru v Rakousku, pak jsem už nebyl nikde, nebyly prachy.
 
Jakých cest si nejvíce ceníš?
Nemám žádné...
 
Lezl jsi na písku v Čechách a v Německu?
Ne.

Co lezení v zahraničí za totality?
To neexistovalo...

Jaké bylo Tvé nejhorší zranění z lezení?
 Měl jsem úraz na Břestecké skále, jak je Únorák. Dal jsem si skobu, nalezl jsem a skoba se mnou vyběhla... Měl jsem zlomenou čelist, ale to se vyléčilo, nebyl to nakonec problém.
V dnešní době pavouci mají úvazky, nic se nestane, přistanou na nohy. V tehdejší době, když se padalo, tak byl průšvih. Úvazek se Zavřelem, to byla dračí smyčka. Pak přišli pískovce a udělal se vrchlík a poté byly teprve sedáky. V naší době bylo tohle, nesmělo se padat.

Při jakých výstupech jsi zažil nejlepší chvíle a kdy nejhorší, skály, hory?
Nejlepší bych hodnotil Vidlový hřeben šedesátá léta, to bylo. Nepoužili jsme skobu, vše klasicky. Nejhorší ten bourák na Břestecké skále.

Do jakého věku si aktivně lezl?
VHT dělám pořád, skály už moc ne. V Tatrách, když mně bylo šedesát, jsem s Vlastíkem Zavřelem dělal hřeben Videl a Baranie rohy, to jsou čtverky.
 
A v Chřibech jsi kdy naposled lezl?
Loni na Barborce, ale jen nějakou trojku.

 Jel bys teď do vysokých hor?
Ano, však jezdím do Tater každý rok.
 
A šel by si lézt na skalky?
Není problém!
 
Jaký máš názor na současné lezení na skálách a v horách?
To je problematické. Technika je velmi vyspělá, ale lidi jsou měkčí. Třeba ten náš machr Radek Jaroš. Jožka Rakoncaj ho neurazil, ale diví se, proč bere ty nejlehčí výstupové cesty na osmitisícovky.
V dnešní době je to navíc móda, každý za sebe... To je blbost, v osmitisících musíš mít partnera, který má stejnou výkonnost.

Jak se díváš na současný lezecký boom? Možnosti ochrany skal, komerce, umělé stěny…
Je to už jiná doba…
 
Držel jsi někdy nějaké diety v lezení?
Diety? Ti řeknu, americká dieta. Kdysi jsme jeli na pohřeb, v devadesátém roce a nemohl jsem zapnout kalhoty. Maso nesmíš kombinovat s knedlíkem! Za půl roku jsem tratil 10 kilo! Vážil jsem 73 kg, a proto jsem byl tak rychlý v kopcích.
 
Kterých lidí v lezení si vážíš?
Všechno je pryč, všichni umřeli.
 
Kdo je u Tebe nejlepší lezec všech dob?
Ja hergot, to ti řeknu.
Mně se nejvíc líbil Lionel Terray a z našich chlapů Olda Kopal.
 
Jak vypadalo předválečné lezení ve Chřibech?
Byli to Staroměstští skauti, kteří lezli na Břesteckou skálu na hlavní kámen Tobolovku. Název cesty byl po Tobolovi, který tam kdysi spadl.
Býval tam srub, který je zrušený. Provozovala se tam junácká činnost a přitom se lezlo.

Koho považuješ za průkopníka lezení v Chřibech?
To byla naše partie. Uvádím to v kalendáři. Mám tam Břesteckou skálu. Slaňák, Dulferův sed, kde  Jara Zach slaňuje a tam jsou průkopníci. Rosťa Blaha, Mira Janců, Adolf Kadlčík, Tonda Komárek, Jara Zach a já. To jsme tak spolu začínali na Karlové a Břestecké skále do pětky.

Jaký máš názor na dnešní lezení ve Chřibech? Na přejištění cest, stav skal, nové cesty, těžké cesty či nové oblasti popsané v novém průvodci Moravské skály.
Nové cesty by se neměly dělat z vrchu. Třeba na Gavendově skále. To nejde normálně udělat? Tam se nemáš, jak udržet?
 
Gavendovku jsem dělal s Vlkem. Vlk dělá cesty i od spodu, ale tady jsme to neřešili.
V dnešním materiálu je úžasný pokrok. My jsme lezli na knotku a na tom se nesmělo spadnout! Sehnal jsem frézu, tak i karabiny jsem dělal, ale často nebyl materiál.

Jaké hrozí nebezpečí pro Chřiby z Tvého pohledu. Těžba, nebo budování asfaltových cest.
Je to těžba. Těžaři vytěžují kmeny, zbytek tam nechají a neupraví terén. Po nich nerostou žádné hřiby... V dnešní době je nejde postihnout.

Kdo a kdy založil oddíl TJ Jiskra Staré Město?
Franta Rubeš roku 1963.
  Jaký je Tvůj věk?
88 let.
 
To je ůžasné!
Ale co úžasné.
 
V čem spočívá Tvá vitalita a energie?
Ve sportovních výkonech! Jestli ti říká něco jméno Vlastík Zavřel z Brna. S ním v padesátém prvním roce na byciklech Staré Město - Tatranská Lomnica. Vyjeli jsme ve čtyři a v osm večer byli tam. Dali jsme druhý den Sňahový štít, Černý štít a ještě nějaké ty sr... a jeli na byciklech zpět.

Jaké bylo Tvé povolání?
Vyučil jsem se strojním zámečníkem v cukrovaru. Pracoval jsem pak v nemocnici jako topič v kotelně. Pak jsem dělal v Pragovce automechanika, odkud mě v roce 1972 propustili, byl jsem tam 20 let. Skončil jsem pak v letu, jako údržbář.
 
Jaké je Tvoje blíbené jídlo a pití?
Žádné, normál, nemám nějaké vyhraněné.
 
Máš nějaké koníčky a záliby mimo lezení?
Vysokohorská turistika, cyklistika, volejbal. Jak děláš toho moc, v ničem potom nejsi nejlepší.
 
Z čeho máš strach?
V dnešní době... Z ničeho.
 
Čeho by jsi se nechtěl dožít?
Politicky?
 
Celkově.
Toho, co tu bylo několik let zpátky. Kdo nezažil ten teror, nepochopí...
 
Máš rodinu, děti?
Ne.
 
A jaký je postoj Tvojí širší rodiny k Tvému životnímu stylu?
Normální.
 
 Jak často dnes jezdíš do přírody?
Každou sobotu a neděli.
 
Jaký máš názor na dnešní společnost?
Ejj, anarchie. Za komunistů byla lajna, za kterou nemohl nikdo jít. Teď už je to takový bordel. To se ten národ projevil. Třeba nejhezčí půdu zaberou elektrické panely. Nenadělaný národ, bych tak řekl.
Nepochopím dnešní dobu. Já když nemám peníze do hor, tak tam nejedu. Dnešní vůl si nadělá půjčky a musí tam být. To je jiné myšlení.
 
Kdo je Tvůj nejlepší přítel?
Z lezení Vlastík Zavřel, Mira Janců. Z turistiky Staňa Horák.
     
Lituješ něčeho, co se Ti v životě nepodařilo splnit? V lezení, v osobním životě?
To je těžko, člověk musí být skromný.
 
Od jakého roku vydáváš kalendář?
Desátý rok, ale předtím nějakých pět měsíčníků, kde jsem na černobílé fotky používal Rumunské hory, hodně z Fagaraše.
 
Děkuji moc za výborný rozhovor a přeju Ti hodně zdravíčka do dalších let!
 
Michal Rožek